Původ a stavební vývoj

Kostel je gotického původu z poloviny 14. století. Jeho složitý stavební vývoj zahrnuje zásadní barokní přestavbu v 2. polovině 17. století, jejíž donátorkou byla Maxmiliána Zárubová z Lišova a která se dotkla především interiéru, úpravy průčelí a přístavby věže. Významnou regotizaci provedl roku 1881 proslulý východočeský architekt František Schmoranz (1814–1902).

Architektura

Kostel v dnešní podobě má trojboce uzavřený presbytář, k němuž ze severu přiléhá dodatečně přistavěná čtvercová sakristie. K širší podélné lodi po celé délce přiléhá předsíň navazující na sakristii. Na západě stojí novogoticky upravená hranolová věž s jehlancovou střechou.

Presbytář je zaklenut valeně s výsečemi stejně jako sakristie. Loď je plochostropá s dvojicí vpadlých štukových zrcadel, podvěží je zaklenuto plackou.

Vnitřní zařízení

Vnitřní zařízení kostela pochází převážně z 3. čtvrtiny 17. století. Sloupový hlavní oltář se soudobým obrazem je z roku 1678. Dva protějškové boční oltáře pocházejí ze 16. století, byly však roku 1881 přemalovány. Kazatelna je z doby kolem roku 1800. Varhany pro kostel postavil roku 1881 chrudimský varhanář Jan Mácal (1838–1916).

Současnost

V současnosti je kostel filiálním ve farnosti Hrochův Týnec, bohoslužby se tu konají dle ohlášení. Od roku 1958 je stavba zapsána v seznamu kulturních památek ČR.